Historie naší komunity

Počátky naší komunity sahají zhruba do první poloviny osmdesátých let minulého století. Byla to doba, kdy v tehdejším Československu panoval totalitní komunistický režim, doba, kdy církve byly perzekuovány a řeholní společenství byla více méně zahnána do podzemí, nebo jejich činnost byla přinejmenším velmi omezena. U nás tehdy existovala pouze jediná komunita mnišek Kazatelského řádu, a to v charitním domově na Moravci (Dnešní Klášter mnišek Kazatelského řádu ve Znojmě.). Tato komunita ovšem byla pod neustálým dohledem STB a měla zakázáno přijímat nové členky, jako mnohá jiná ženská řeholní společenství u nás byla totalitním státem předurčena na vymření. Kolem kostela sv. Jiljí v Praze, kde působil jako farář dominikán P. Jiljí Dubský, se v té době vytvořilo společenství bratří a sester, kteří tím či oním způsobem tíhli k dominikánské spiritualitě. Někteří mladí lidé z tohoto společenství tajně vstoupili do dominikánského řádu, jiní se stali dominikánskými laiky (takzv. terciáři), mnohé dívky vešly v kontakt se sestrami z dominikánských kongregací a světských institutů.

Mezi těmito mladými, kteří se snažili naplnit ideál svatého Dominika, bylo také několik dívek, toužících po kontemplativním způsobu života. Protože vstoupit do existující komunity mnišek na Moravci bylo ne-li vyloučené, tedy přinejmenším velmi obtížné, pokusily se tyto mladé ženy na radu provinciála Československé dominikánské provincie otce Dominika Duky vytvořit společenství nové. Jednalo se o dominikánské společenství, které mělo tvořivě spojovat plně kontemplativní ideál s životem v podmínkách, diktovaných tehdejší politickou situací.

Sestry žily zpočátku každá sama, později některé z nich společně v malém domku v Praze na Spořilově, chodily do zaměstnání, popř. studovaly, nosily civilní oblečení a svou příslušnost k dominikánskému řádu před svým okolím pečlivě tajily. V soukromí se scházely k společné modlitbě, ke studiu (to společně s dalšími členy a členkami řádu) a vůbec se podle možností snažily žít způsobem co nejbližším životu kontemplativních dominikánek. Jejich duchovním rádcem v té době byl dominikán otec František Švercl z Jablonného v Podještědí, kterému naše komunita opravdu vděčí za mnoho. V únoru 1987 společenství obdrželo ústní schválení od tehdejšího generálního magistra řádu, otce Damiána Byrne.

V době listopadové revoluce 1989 už v domě na Spořilově bydlely čtyři sestry (z toho dvě novicky) a několik dalších zájemkyň do komunity pravidelně docházelo. Začátkem roku 1990 byla bratřím dominikánům vrácena první část konventu sv. Jiljí v Praze, a proto sestrám uvolnili svůj dům v Praze - Lysolajích, který obývali v čase komunismu.

V době totality se sestry řídily zvláštním statutem přizpůsobeným podmínkám života v ilegalitě. Tento statut dával do budoucna každé sestře prostor pro rozhodnutí, zda se po pádu komunistického režimu chce stát mniškou Kazatelského řádu, nebo pokračovat v rozvíjení nové formy dominikánského kontemplativního života, více otevřeného kontaktu se světem. Proto začátkem roku 1991 došlo k rozdělení komunity na dvě a sestry, které se rozhodly pokusit vytvořit nový model dominikánského kontemplativního života se odstěhovaly do jiného domu. V Lysolajích zůstalo společenství, které se chtělo postupně stát klasickým klášterem mnišek Kazatelského řádu.

Významný krok k tomuto cíli byl učiněn, když byla r. 1992 komunitou zvolena a Kongregací pro řeholníky jako převorka potvrzena sestra Zdislava Szymczyńska z Kláštera mnišek Kazatelského řádu ve Sv. Anně v Polsku. V létě 1993 pak tatáž kongregace potvrdila komunitu jako klášter mnišek Kazatelského řádu.

Přicházely další kandidátky, některé po čase odešly, jiné se rozhodly zůstat. Dům v Lysolajích brzy začal být mladé komunitě těsný. Také na bohoslužby začalo přicházet několik lidí z okolí a malá kaple nedostačovala potřebám rozrůstajícího se společenství. Proto v roce 1994 byla  zahájena přístavba, která zvětšila prostor domu zhruba na dvojnásobek a zahrnovala rovněž refektář (t.j. jídelnu) a velkou kapli. Stavební práce trvaly zhruba rok, v květnu 1995 byla kaple a celý klášter slavnostně posvěceny apoštolským nunciem Giovannim Coppou.

V průběhu let se život komunity, původně v mnohém ovlivněný provizorními podmínkami, stále více přibližoval běžnému životu dominikánských mnišek. Velkou pomocí pro sestry byl rovněž kontakt s ostatními kláštery mnišek Kazatelského řádu, které se s nimi podělily o své zkušenosti a umožnily jim hlubší zakotvení v řádové tradici. V roce 2003 pak spolu se všemi, kdo jim v průběhu let pomáhali a podporovaly je, s radostí oslavily 10. výročí potvrzení Kláštera mnišek Kazatelského řádu v Praze - Lysolajích.

V březnu 2020 komunitu po 30 letech řeholního života opustila naše milá sestra Josefa, kterou si Pán ve věku 50 let k sobě povolal po dlouhé těžké nemoci. Do poslední chvíle si zachovala svou radostnost a lásku k Bohu, svým spolusestrám a blízkým i všem, s kterými byla v kontaktu. Doufáme, že na její přímluvu další mladé ženy a dívky uslyší Pánovo volání k dominikánskému kontemplativnímu způsobu života.

V současné době společenství čítá 6 sester. Dalším krokem na jeho cestě by měla být stavba nového, kontemplativnímu způsobu života plně vyhovujícího kláštera, pro který se již delší dobu snažíme získat vhodný pozemek.

Několik fotografií z historie naší komunity si můžete prohlédnout rovněž na tomto odkazu.